Masáže Chotěbor

Definice:

Sportovní masáž je masáž složená z uspořádaného souboru vhodných masérských hmatů, které mají připravit sportovce jak z fyzické tak z psychické stránky na podání určitého sportovního výkonu, popřípadě mají za úkol zbavit sportovce únavy a přispět k jeho zotavení.

Vysvětlení:

U sportovců jako takových dochází samozřejmě k daleko větší únavě než u běžné populace, protože jejich tréninkový i závodní výkon se logicky velmi často pohybuje na hranici tělesných, metabolických i psychických možností. Proto jejich snaha o dosažení nejlepších výkonů vyžaduje samozřejmě také důkladnější přístup k samotné regeneraci sil, neboť tréninkovou přípravu nelze zvyšovat do nekonečna. Proto je nutné využívat komplexní regeneraci, která zkracuje samotné zotavení, aby další tréninková jednotka vedla ke zvýšení výkonnosti. Sportovní masáž je určena pro zdravé osoby, neboť během této masáže dochází ke zvýšenému vylučování odpadních látek z tkání a kvůli této zátěži proto není vhodná pro osoby s onemocněním srdce, lymfatického systému, močového měchýře či ledvin.

Délka masáže:

Masáž trvá dle místa aplikace a rozsahu masírované části těla, ale obecně se jedná asi o 20 až 90 minut.

• U sportovní masáže  nestačí pouze znát a dobře používat širokou škálu masérských hmatů, ale je nutné je také používat ve správném pořadí - uspořádání.
• U většiny poranění není ani prospěšné použít masáž co nejrychleji, protože v konečném důsledku může spíše ublížit. Nejprve je nutné začít diagnostikou, kterou uskuteční lékař, který určí postup dalšího léčení, a v jaké fázi rekonvalescence má nastoupit léčebná masáž. Dobře načasovaná masáž v takové fázi již prospívá a mnohdy je prostě již nenahraditelným prvkem k plnému návratu zdraví a obnovení normální funkce postižené končetiny či místa. Zde mluvíme již o fázi spadající do rehabilitace a doléčování.

Účinky masáží:

• Mechanický - masáž podporuje návrat žilní krve z periferií do oběhového centra.
• Biomechanický - rozšíření krevních vlásečnic a drobných cév pod kůží, což se projevuje zčervenáním kůže na místech, které masírujeme např. tepáním nebo intenzivním hnětením.
• Reflexní - jedná se o reakce organismu i na vzdálenějších místech od samotného masírovaného místa, ke kterému dochází díky odstředivé dráze reflexního oblouku.
• Psychický - masáž samotná má nepochybně pozitivní vliv i na psychiku člověka, protože rytmické a stále opakující se pohyby jsou pro masírovaného člověka velmi příjemné, neboť poskytují pocit sounáležitosti a lidskosti.
• Celkové - je nutné zdůraznit, že masáž jako taková má výrazný vliv na organismus člověka jako celek, a v některých případech může sloužit i jako plnohodnotná náhrada tělesného cvičení, proto je dnes masáž považována za nedílnou součást péče o tělo i duši.

• Masáž odstraňující únavu - je nejrozšířenější, protože vedle jejího uplatnění ve sportu lze tento typ masáže využít i v některých druzích masérských či kosmetických salónů. Masáž je vhodná zejména tehdy, byl-li sportovec vystaven vysoké fyzické námaze. Je-li však sportovec zcela vyčerpán, je vhodné, aby byla masáž odložena alespoň o jeden den.
• Masáž přípravná - při této masáži dochází ke zlepšení sportovcovy kondice. Jedná se tak o prvek, který pomáhá při široké škále anatomických a funkčních příznaků jako je například špatné držení těla, ochablé svaly a mimo jiné také zkrácené šlachy. Jedná se zpravidla o masáž celkovou. Masáž přípravnou lze také označit jako masáž tréninkovou, hygienickou či kondiční.
• Masáž pohotovostní - tato masáž připravuje sportovce na podání maximálního výkonu, proto je součástí  rozcvičení před samotným výkonem. Dále ji dle povahy dělíme na masáž dráždivou nebo uklidňující. Dráždivou masáž volíme v případě, jestliže je sportovec v útlumu, tudíž potřebuje povzbudit. Masáž je tvrdá a rychlá. Uklidňující použijeme tehdy, je-li dotyčný sportovec nervózní a netrpělivý. Taková masáž je jemná a v pomalejším tempu než masáž dráždivá.
• Masáž v přestávkách mezi výkony - masáž je vhodná pouze při různých utkáních a sportovních soutěžích. Nezbytná je pro sportovce, od kterých jsou požadovány výkony v menším časovém rozsahu. Typickým odvětvím je například desetiboj, ale i mnohé sportovní turnaje, které se leckdy protáhnou až na několik týdnů.
• Léčebná sportovní masáž - jejím úkolem je pomáhat léčit či doléčovat následky různých sportovních zranění. Správný masér se však nikdy nesnaží léčit sportovce sám bez vědomí jeho ošetřujícího lékaře.

Skupiny masérských hmatů:

• Úvodní tření - je jednou ze základních skupin masérských hmatů. Provádí se celou plochou dlaně, někdy při zpětném pohybu i roztaženými konečky prstů a dále také hřbetem ruky. Do úvodního tření lze také zařadit vytírání, které se provádí na menší ploše, ale za to větším tlakem. Rozlišujeme vytírání přes ruku a obtahování. Úvodní tření podporuje mízní oběh, prokrvení kůže a podkoží a snížení svalového napětí.
• Hnětení - skupina hmatů, která slouží především ke zpracování svalů na končetinách. Je to hmat, který dokáže působit na hlubší kožní vrstvy a tkáně. Přispívá výraznou měrou k lepšímu odtoku odpadních látek. Rozdělujeme ho na hnětení vlnovité, finské, uchopování, odtahování, pomalé válení a protlačování pěstmi.
• Roztírání - zahrnuje hmaty pomocí nichž dochází k uvolnění srostlých tkání a kloubního vaziva. Provádí se patkou dlaně, špetkou, pěstí a palci. Tyto hmaty jsou vhodné zejména k masáži v okolí kloubů a plochých svalů.
• Tepání - se provádí uzpůsobenými údery ruky na zpracovávanou krajinu. Pohyby by měly být rychlé a svižné. Účinky tepání působí povrchně nebo do hloubky. Do povrchního tepání spadá smetání, tleskání a pleskání. Tepání do hloubky se rozlišuje na vějířovité, sekání a tepání pěstmi. Díky povrchnímu tepání dochází k uklidnění a k hlubokému uvolnění svalů. Tepání do hloubky působí opačným účinkem, respektive má stimulující účinky a navozuje pocit tepla.
• Chvění - provádí se při maximálně uvolněných svalech rychlými pohyby do stran. Výsledkem správného provedení chvění je pocit uklidnění, osvěžení a uvolnění svalu. Chvění známe jako vytřásání celé končetiny, rychlé válení, vidlicí anebo pomocí dlaně.
• Závěrečné tření - je shodné s úvodním třením, dochází při něm ke konečnému uvolnění masírované krajiny pomocí hmatů shodujících se s hmaty úvodního tření.

Druhy masážních prostředků:

• Mýdla - jsou to prostředky patřící mnoho let mezi nejpoužívanější. Za jejich největší výhodu lze považovat dostupnost a relativně nízkou cenu. Na druhou stranu při dlouhém kontaktu mýdla s pokožkou dochází k jejímu odtučňování a vysušování.
• Pudry - neboli zásypy pro svůj nedostačující skluz a přilnavost jsou vhodné pouze k částečné masáži např. plosky nohy apod..
• Emulze - jsou masážní přípravky obsahující dvě složky (vodu a olej), které se navzájem nemísí, a díky emulgátoru vytvářejí stabilně rozptýlenou směs jedné složky ve druhé. Jejich přední stránkou je nejen dobrý skluz, ale především cenová dostupnost. Mezi nevýhody patří zejména špatné vstřebávání, dráždění a šmolkovost.
• Lihové přípravky - se používají na rychlou pohotovostní masáž. Největším kladem je, že v sobě ukrývají vysokou koncentraci výtažků z bylin. Tím se násobně zvyšuje jejich účinnost. Oproti jiným prostředkům, jako jsou emulze či oleje, mají špatný skluz a díky rychlému odpařování lihu jsou nevhodné k déle trvajícím masážím. Typickým příkladem lihových přípravků je Alpa a Sportovka. Rozeznáváme tři druhy: základní, chladivé a prohřívající.
• Tukové masážní prostředky - dělíme je na tekuté (oleje) nebo polotuhé (masti, krémy). Tekuté masážní prostředky se nacházejí ve dvou základních formách, rostlinné a živočišné. Oleje představují masážní prostředek, který je v dnešní době nejčastěji používán pro celotělové masáže. Krémy a masti se oproti olejům využívají k lokální masáži, a to zejména k masážím různých kloubů.
• Gely - představují ztuhlý koloidní roztok, který vytváří rosolovitou hmotu. Obsahují tři složky - vodu, líh a škrob. Jsou vhodné k lokální masáži díky obsahu účinných látek a snadné vstřebatelnosti.